V listopadu loňského roku evidovala pojišťovna Kooperativa meziroční nárůst pojistných událostí spojených se srážkou se zvěří o víc než čtvrtinu — a většina z nich se stala právě mezi říjnem a prosincem, kdy se stmívá už kolem páté odpoledne a mlha nad poli drží klidně do deseti dopoledne. Právě v téhle sezóně, kdy se viditelnost na silnici mění během pár kilometrů z dobré na téměř nulovou, dostává palubní kamera úplně jiný smysl než v létě. Zatímco od května do září většina uživatelů řeší hlavně kvalitu záznamu při jasném slunci, teď jde o to, jestli kamera dokáže přečíst poznávací značku auta, které vás předjelo za deště potmě, a jestli vydrží mrznout přes noc na parkovišti bez ztráty výkonu.
Proč se právě podzim a zima liší od zbytku roku
Fyzika totiž s reklamními slogany na krabici moc často nesouhlasí.
Kamera, která v červnu natáčela ostrý obraz slunečné silnice, může v listopadu produkovat rozmazanou kaši plnou šumu — a není to chyba výrobku, ale právě ta fyzika. Menší množství světla dopadajícího na senzor nutí kameru zvyšovat citlivost (ISO), což se projeví zrnitým obrazem přesně ve chvíli, kdy potřebujete co nejostřejší detail: registrační značku, barvu semaforu nebo siluetu srnce na krajnici. K tomu se přidává mokrá vozovka, která odráží světla protijedoucích aut do objektivu, a zamlžené nebo zamrzlé sklo, které kamera vidí stejně špatně jako řidič. Kombinace nízkého slunce, mokra a mlhy je pro senzor kamery nejnáročnější scénář v roce — horší než noční jízda po suché dálnici s veřejným osvětlením. Právě proto výrobci jako Viofo, 70mai nebo Nextbase v posledních generacích přestali soutěžit jen v rozlišení a začali víc mluvit o velikosti senzoru a světelnosti objektivu. Model se štítkem 4K, ale malým senzorem a clonou f/2.4, může za jasného dne vypadat lépe na papíře než konkurenční 1440p kamera se senzorem Sony STARVIS 2 a clonou f/1.8 — v mlze za soumraku je to ale přesně naopak. Vyplatí se proto při výběru ignorovat marketingové číslo rozlišení jako první kritérium a dívat se až na druhý řádek specifikace, kde bývá uvedený typ senzoru.
Co znamená HDR a WDR v praxi
Funkce HDR (High Dynamic Range) a WDR (Wide Dynamic Range) řeší situaci, kdy má scéna zároveň velmi tmavé i velmi světlé místo — typicky protijedoucí auto s rozsvícenými dálkovými světly na jinak tmavé silnici. Bez této funkce kamera buď přepálí světla do bílé skvrny, nebo ztmaví celý zbytek obrazu do černa. Kamery s reálným HDR, jako Viofo A229 Pro nebo Nextbase 622GW, snímají scénu ve dvou expozicích současně a skládají je do jednoho snímku, takže je čitelná poznávací značka auta i přesto, že svítí přímo do objektivu. U levnějších modelů pod tisíc pět set korun bývá HDR jen softwarová simulace, která obraz spíš zesvětlí plošně, než aby skutečně vytáhla detail ze stínu.
- Fyzický HDR (dvě expozice v hardwaru): Viofo A229 Pro, Nextbase 622GW, 70mai A810 — spolehlivý i za deště potmě.
- Softwarový HDR (jedna expozice, digitální dorovnání): většina kamer pod 1 500 Kč, výsledek je použitelný přes den, ale v noci nedostatečný.
- Bez HDR: nejlevnější modely z tržišť typu AliExpress bez značky — na podzimní silnice se prakticky nehodí, i když cenovka láká.
Jeden kanál, dva kanály, nebo rovnou tři
Pro drtivou většinu řidičů v Česku stačí kombinace přední a zadní kamery. Přední zachytí to, co je nejčastěji potřeba — nehodu, kterou jste nezavinili, nebo srážku se zvěří — zatímco zadní kamera řeší nejčastější spor u pojišťoven, totiž najetí zezadu na semaforu nebo v koloně. Modely jako 70mai A810 nebo Viofo A229 Pro nabízejí obě kamery v jednom balení za cenu, která se v přepočtu pohybuje kolem pěti až šesti tisíc korun, a instalace zadní jednotky zabere na dobré čtvrthodině práce s kabelem vedeným podél stropního těsnění.
Třetí, interiérová kamera dává smysl hlavně lidem, kteří jezdí jako řidiči Boltu nebo Uberu a potřebují mít doklad o dění uvnitř vozu, případně rodinám s malými dětmi, kde záznam z kabiny slouží spíš jako kontrola než jako důkazní materiál. Pro běžného řidiče, který jen dojíždí do práce a na chalupu, je to zbytečný výdaj navíc — raději investujte ušetřenou tisícovku do lepší paměťové karty, protože ta rozhoduje o tom, jestli vám kamera vůbec bude fungovat rok od instalace.
Paměťová karta, na kterou se všichni zapomínají
Palubní kamera přepisuje kartu neustále ve smyčce, a to je zátěž, kterou běžná karta určená pro fotoaparát nebo telefon dlouhodobě nevydrží — po pár měsících začne vypadávat, mazat úseky nebo se vůbec nezapíná po restartu auta. Řešením jsou karty s označením "endurance" nebo "high endurance", jako SanDisk High Endurance nebo Samsung PRO Endurance, které jsou stavěné právě na kontinuální přepis a v Alze stojí za 128 GB variantu okolo osmi set korun. Kdo si koupí kameru za šest tisíc a k ní běžnou kartu za sto padesát korun, riskuje, že přesně ten záznam, kvůli kterému kameru vůbec pořizoval, jednoho dne prostě nebude existovat.
Parkovací režim a G-senzor — ochrana, když stojíte
Většina nehod na podzim se neděje za jízdy, ale na parkovišti u nákupního centra, kde se v šeru a dešti hůř odhadují vzdálenosti a kde přibývá poškrábaných dveří a odražených zrcátek. Parkovací režim udrží kameru v pohotovostním stavu i s vypnutým motorem a spustí nahrávání, jakmile G-senzor zaznamená náraz nebo pohyb kolem vozu. Aby tohle fungovalo spolehlivě celou noc, potřebuje kamera buď vlastní baterii, nebo takzvaný hardwire kit — kabel napojený na pojistkovou skříňku, který čerpá proud přímo z autobaterie, ale s ochranou proti jejímu úplnému vybití.
Garmin Dash Cam 67W a Nextbase 622GW mají hardwire kit v základní výbavě nebo jako levné příslušenství za pár stovek korun, zatímco u modelů jako 70mai A810 je nutné dokoupit ho zvlášť. Bez hardwire kitu se parkovací režim řeší jen interní baterií, která obvykle vydrží zaznamenat náraz maximálně několik hodin po zaparkování — na noc přes zimu, kdy auto stojí venku deset hodin, to nestačí.
Instalace a co na to říká zákon
Samotná instalace zabere u kamery s přilepenou základnou na čelní sklo asi deset minut, náročnější je jen protažení napájecího kabelu podél A-sloupku a stropu tak, aby nepřekážel airbagu. V Česku je natáčení veřejného prostoru z auta pro osobní potřebu — tedy jako důkaz při nehodě nebo pro vlastní bezpečí — dlouhodobě tolerováno jako výkon oprávněného zájmu podle nařízení GDPR, pokud záznam neslouží k systematickému sledování konkrétních osob a nekončí bez důvodu zveřejněný na internetu. Policie i pojišťovny v praxi záznam z palubní kamery běžně přijímají jako podklad při šetření nehody, zvlášť tam, kde jde slovo proti slovu. Tady je ale potřeba jedno upozornění navíc: sdílení konkrétního záznamu s rozpoznatelnou tváří nebo poznávací značkou třetí osoby na sociálních sítích už je jiná situace než jeho předání policii, a může narazit na ochranu osobnosti podle občanského zákoníku. Pro běžné použití — tedy uložení záznamu pro případ nehody a jeho poskytnutí pojišťovně nebo policii — se ale žádné povolení ani registrace nevyžaduje. Specifičtější je kamera trvale namířená na sousedův pozemek nebo vjezd — tam se na oprávněný zájem podle Úřadu pro ochranu osobních údajů spoléhat nedá, protože jde o soustavné sledování konkrétní nemovitosti, a ne o nahodilý záznam provozu na veřejné komunikaci.
Kolik reálně dát a za co
Do 2 000 Kč najdete jednokanálové kamery bez pořádného HDR a bez parkovacího režimu — použitelné jako záznam pro pojišťovnu za jasného dne, ale na podzimní tmu a déšť nedostatečné. V pásmu 4 000 až 6 000 Kč se pohybuje 70mai A810 se skutečným 4K rozlišením a fyzickým HDR, což je dnes rozumné minimum pro řidiče, kteří jezdí i za tmy mimo město. Nad 6 000 Kč pak stojí Viofo A229 Pro a Nextbase 622GW, obě s předním i zadním kanálem, kvalitním nočním viděním a hardwire kitem buď v balení, nebo levně dokoupitelným — to je volba, kterou doporučuji každému, kdo najede přes 15 000 kilometrů ročně a jezdí pravidelně po večerech na venkovské silnice bez osvětlení.
Garmin Dash Cam 67W za necelých 4 500 Kč je zase dobrá volba pro ty, kdo chtějí širší záběr (věnuje se hlavně poli 140° s minimálním zkreslením) a propojení s aplikací Garmin Drive, kterou už řada řidičů používá pro navigaci. Nevýhodou je chybějící zadní kamera v základní sestavě — tu je nutné dokoupit zvlášť, což celkovou cenu vyžene o další dva tisíce korun výš.
Nekupujte kameru jen podle čísla megapixelů na krabici. Zeptejte se prodejce v Alze nebo Datartu přímo na typ senzoru a na to, jestli je HDR hardwarový, protože přesně tahle dvě čísla rozhodnou, jestli uvidíte poznávací značku v listopadovém dešti, nebo jen rozmazanou barevnou skvrnu.